pondělí 22. srpna 2016

Co to je Coasteering a jak postavit stan ve stanu


Léto v YMCA Greenhill utíká velmi rychle, zvláště když nemáte čas se nudit. A to na táboře plném outdoorových aktivit se 60 až 80 hlučícími dětmi opravdu nemáte. Během předchozích šesti týdnů jsme postupně zlepšovali náš kolektiv a spolupráci letních dobrovolníků. Jedna ne tak dobrodružná ale všemi oblíbená aktivita je pravidelný páteční nákup v obchodě Tesco. Seznámili jsme se i s ostatními dobrovolníky, kteří tu tráví celý rok. Podnikli s nimi několik aktivit, jako byl společný výlet do Belfastu, fotbalový turnaj proti ostatním zaměstnancům YMCA nebo kvíz o naších mateřských zemích. Zlepšili jsme naši schopnost porozumět dětem mluvícím anglicky velmi rychle. Uvedli v praxi naše nabyté znalosti z tréninku a poznali krásy nejen okolní krajiny při výletech s dětmi do přírody. Nicméně pomalu ale jistě se začíná projevovat částečná únava, která je ale zároveň velmi dobře kompenzovaná množstvím zážitků, takže tím se velmi rychle dorovnává.




Jedním z vrcholných zážitků byl víkend strávený na severním pobřeží Severního Irska. Další skvěle strávený čas během našeho dvouměsíčního pobytu, kde jsme nabrali síly do dalších týdnů. V pátek odpoledne jsme se vydali na cestu. Tříhodinová cesta se nezdála ani tak dlouhá, když jsme ji strávili povídáním a vtipkováním s lidmi, které máme rádi. V kempu jsme si postavili stany již téměř ve tmě, jeden stan měl rozměry padáku, tak jsme ho přejmenovali na palác, načež se ukázalo, že některé vnitřní části chybí a tak byl nakonec jen pro 2 lidi, později se dovnitř pod plachtu vešel ještě jeden stan – a to není překlep, opravdu jsme měli stan ve stanu, tomu říkáme luxus Severního Irska. Druhý den jsme navštívili turisticky oblíbené cíle - Carrick a rede – lanový most, Giant ´s Causeway – oblast se sloupcovým čedičem na pobřeží a Dark Hedges – ulici lemovanou nádherně spletitými stromy, známou hlavně díky seriálu Game of Thrones. Scenérie na severním pobřeží jsou opravdu úžasné.



Ale vůbec nejsilnější zážitky v každém zanechal CoasteeringNI – v neoprenech, helmách a záchranných vestách jsme šplhali po útesech nahoru, pak z nich skákali a snažili se plavat ve vlnách. Některé vlny byly poměrně velké a klidně nás strhly zpět do moře, i když jsme se snažili ze všech sil pevně držet útesu. Skoků do vody bylo nespočet, ale ty nejvyšší opravdu stály za to. Když padáte osm a více metrů hluboko, trvá to snad hodinu a vy si říkáte, kdy už konečně bude konec. Nicméně když ten konec přeci jen přijde a vy se dotknete vytoužené hladiny, přijde s ním i naprostý pocit blaženosti. Je to neuvěřitelný a nepopsatelný pocit, pokořit alespoň o kousek své limity. Opravdu jeden z nejlepších zážitků našeho života a proto vřele doporučujeme (doufáme, že i v budoucnu budeme mít ještě někdy možnost znovu opakovat tento jedinečný zážitek).
Odměnou za vyčerpávající výkon na mořském pobřeží nám bylo večeře ve vyhlášené místní restauraci. Většina si dala hráškovou polévku s chlebem, protože z coasteeringu jsme byli pěkně vymrzlí. Nicméně hlavní chod už se u všech různil. Někdo zvolil ryby nebo mořské plody jiný steaky nebo burgery. Severní pobřeží jsme si tedy opravdu vychutnali ze všech stran a zároveň bychom chtěly poděkovat i YMCA Greenhill, která tento výlet podpořila a sponzorovala.




V YMCA Greenhill už nám zbývá jen poslední týden… Nikomu se nám odtud nechce domů a tak si to tu s ostatními dobrovolníky a dětmi užíváme, co to jen jde, do poslední chvíle. Čeká nás už jen poslední Tesco, rozlučková večeře a potom se už všichni rozletíme opět zpět do našich domovů…


Terezie Barančicová, YMCA T. S.


sobota 20. srpna 2016

YMCA Lakeside potvrdila, že každá mince má dvě strany


YMCA Lakeside je outdoorové centrum na břehu největšího jezera Windermere v hornaté části Lake District v severozápadní Anglii. Lake District bývá označován jako jedna z nejhezčích oblastí
v Británii. Zdejší YMCA organizuje týdenní a denní campy především pro děti a občas i pro dospělé.
Je tady pestrá nabídka outdoorových aktivit: kanoe, kajaky, rafty, plachtění, lanové centrum, horolezectví, pěší turistika, bivakování a další.


Do Ymky Lakeside jsem přicestoval na konci června a bylo to vůbec poprvé, kdy jsem měl zůstat
v cizí zemi celé dva měsíce. Překvapilo mě, jak rychle jsem se přizpůsobil podmínkám v Lakeside, hlavně díky senzačním instruktorům jako Matthew, Derek, Glen, Paige, Nigel, Laura a jiní.
Britští instruktoři jsou ti, kteří s dětmi realizují outdoorové aktivity. Když mi kolegové vyprávějí,
jak jsou někdy z práce unavení, tak jim naprosto rozumím. V Praze totiž pracuji na základní škole,
ve školní družině, tak vím, jak moc je práce s dětmi zodpovědná, občas vysilující a že je zároveň zábavná a povzbuzující.
Mezi instruktory-dobrovolníky jsou lidé odsud z Británie, tři z Nového Zélandu, tři z Austrálie, jedna z Nizozemska a jedna z Francie. Všichni Češi vykonávají úklidové práce v Housekeepingu
a v kuchyni. Ve skladu sportovních potřeb mají dva britské zaměstnance.


Joyce, šéfka Ymky Lakeside pro provozní záležitosti, mě vyzvedla v Grange over Sands a přivezla
až na místo. V rychlosti jsem se seznámil s areálem, který je tvořen ze dvou částí - severním
a jižním campem. Kapacita Ymky je něco přes 350 lůžek v obou campech.
Hned druhý den jsem nastoupil do Housekeepingu, což znamená dosti zevrubný úklid toalet, pokojů (kartáčování matrací, utírání prachu, vysávání, odstraňování mastnot na zdech, povlékání,...), úklid společných prostor. Někdy je to víc náročné, jindy méně. S dalšími dvěma Češkami jsme si užili docela krušné chvilky. Některé děti po sobě odmítají uklízet, pak to po nich musíme vyčistit my. Když má dorazit velmi důležitá skupina, jako naposledy Jacobs, tak děláme deep cleaning. Zkrátka
to uklízíme dvakrát... Práce v Houskeepingu je obecně náročná, před příjezdem je potřeba s tím počítat a tak nějak si rozmyslet, co všechno vás může čekat.
Pracovní doba je od 8:30 do 16:30, pozdní příchody a předčasné odchody se netolerují! Nikdy se nestalo, že bychom z práce odešli byť o minutu dříve než přesně v 16:30. Polední pauza na oběd je
od 12 do 13 hodin. Občas máme coffee break dopoledne i odpoledne, když zrovna není busy day.


Připravte se na přemíru smaženého jídla. Kdo rád zdravá jídla, může narazit. Upřednostňuji zeleninu a ovoce před smaženým jídlem. Můj neobvyklý přístup byl přijat s nepochopením na straně předních zaměstnanců v Catering Academy, která "vaří" pro Ymku. Drtivá většina pokrmů podávaných
v místní jídelně je ve formě Frozen. Nejsou to však jen smažená jídla, ale i těstoviny, lasagne
a tradiční brambory. Sem tam výjimečně čerstvý zeleninový salát. Poslední dva týdny je na výběr spíše ze smaženého.


Čas na širší poznání Anglie bývá o večerech, ale hlavně o víkendech, čehož hojně využívám. Navštívil jsem s pár instruktory Skotsko a zůstal tam celý víkend. Nádhera! Lezli jsme jen tak
po horách a užívali si skotskou drsnou přírodu se vším všudy.
Během dalších víkendů jsem cestoval výletní lodí do Bowness on Windermere, velmi turisticky rušného místa. Dále jsem se procházel kolem Rydal a Grasmere Water, Derwent Water nedaleko městečka Keswick a výšlap na Latrigg Mountain, podíval se do centra města Kendal a taktéž
na zříceninu hradu. Naše česká skupina využila příležitost od Dereka k zorganizování celodenního výšlapu do hor, které jsem si tady tolik oblíbil. Dále jsem vystoupal na The Old Man of Coniston
v blízkosti Coniston Water a stejnojmenného městečka. V neposlední řadě jsem zajel busem
do dalších měst na březích jezera Windermere - Ambleside a Windermere. Miluji procházky
v přírodě a po horách. Užívám si, když mohu narazit na typicky anglickou vesnici a procházet se tam, popovídat si s místními lidmi. Je to pro mě neuvěřitelně zajímavé.


Do konce mého pobytu zbývá přesně týden...

Děkuji za pozornost!




Miloš Nguyen







neděle 31. července 2016

Dobrovolnický pobyt v YMCA Greenhill, Severní Irsko, coby letní táborový vedoucí

Únava, zpoždění, čekání – trošku nečekávaný začátek našeho dvouměsíčního dobrodružství. Severní Irsko sice není daleko, ale cesta byla vyčerpávající. Po příjezdu jsme nabrali trochu sil a s chutí jsme se pustili do čtrnáctidenního školení a tréninku. Náplní letních táborů jsou totiž nejrůznější dobrodružné aktivity, od lukostřelby a nízkých lanových překážek přes lezeckou stěnu, až po bouldering – lezení korytem řeky vzhůru. Pro nás byla tato příprava naprosto ideální – learning by doing nám pomohlo získat jistotu, že budeme schopny dětem vše vysvětlit a dobře se o ně postarat. 


Během teoretických přednášek jsme mohly porovnat přístup k dětem u nás a tady v Severním Irsku, který nás v některých ohledech překvapil. A to vše zároveň vedlo k budování našeho týmu, pocházejí z celého světa ať už z Dánska nebo Zimbabwe. Za celé dva týdny jsme si s ostatními dobrovolníky užili spoustu legrace, přípravy vrcholily, stačilo se jen vyfotit v YMCA tričkách a děti mohly přijet.


První týden za námi. Občas trochu jazyková bariéra, nutnost překonat ten trapný pocit, že se už po třetí ptáte, dítěte, co má na srdci a vy mu stále nerozumíte. Překvapení z toho, kolik dětí, které už jsou poměrně velké a i přes to si neumí zavázat tkaničky. Povzbuzení, z toho, když se dítěti nechce projít bahnitou stokou, ale dá na vaši pozitivní motivaci, překoná nevoli a strach a nakonec projde. Konečně pátek, když už odevzdáváte děti naposled rodičům, na vás padne únava po celém týdnu ale i smutek, že už tyto děti nikdy neuvidíte.


S druhým týdnem přicházejí i nové děti, nicméně vy už víte, co vás čeká. Jste si už jistější, víte, že něco zvládnete v pohodě, ale na něčem je třeba ještě zapracovat. Zjišťujete, jací jsou ostatní dobrovolníci, s kým se vám pracuje dobře a kde to trochu skřípe. Zároveň s tím se učíte, jak ty drobné neshody vyřešit a urovnat.

Nicméně další týdny jsou ještě před námi, takže uvidíme, co přinesou.  

Květa Kupková
YMCA Děčín - skupina Brniště


středa 29. června 2016

Děníček streeťačky II

19.6.2016
Uplynuly dva měsíce od Study visit London a já cestovala na Seminar Community work(s) na Slovensko. Se svou kolegyní jsme nastoupily do autobusu a za pět hodin jsme stály před Putnickym domem na Mariánce, na místě kam postupně dorazili pracovníci a pracovnice z Evropy pracující hlavně v YMCA či jiné neziskové organizaci úzce spolupracující s YMCA.
Bylo hezké vidět známé tváře. Semináře se zúčastnili kolegové, kteří jako já navštívili Londýn a zúčastnili se Study visit v YMCA George Wiliams College. Na Slovensku nás ale bylo o trojnásobek více. J
Po vybalení jsme se všichni sešli ve společenské místnosti, kde jsme se navzájem představili. Byli jsme informováni ohledně harmonogramu, potřebné administrativy a ohledně pravidel užívání prostor našeho pobytu. Třeba, že se večer zamykají hlavní dveře k nimž jsme neměli klíč, takže bylo potřeba nosit s sebou klíč od zadního vchodu. Takže když jsem se svou kolegyní stála v dešti ve dvanáct hodin večer před Putnickým domem a koukala na zhasnutá světla v oknech, byla jsem docela nesvá.

20.6.2016
Brian Belton. Výrazná postava našeho semináře se ujala přednášek týkající se práce s mladými lidmi a komunit. Byl to den plný teorie a praktických cvičení. Bavilo mě to. Hlavně, kdy máte možnost mluvit celý den v anglickém jazyce?
Včera večer jsme s kolegyní vytáhly z postele Dalibora (generální ředitel YMCA na Slovensku), aby nás zachránil a odemknul nám dveře zadního vchodu do domku. Bylo mi z toho mírně trapno a když jsme se tento den zasekly ve výtahu, zpanikařila jsem a rozhodně jsem si byla jistá, že nikoho telefonem už nahánět nebudu. Naštěstí se výtah sám od sebe rozjel.

21.6.2016
Úterý navazovalo na předchozí přednášky. Bylo rozhodnuto, že pracovníci zastupující organizaci budou ráno prezentovat své pracoviště a práci v ní. Po celou dobu semináře jsem si tuhle část zamilovala nejvíc.
Ten den dorazil na Slovensko „Vojta“ z ústředí YMCA v ČR  s připravenou prezentací o systému vzdělávání YMCA. Večer jsme se český a slovenský tým rozhodli započít Ymkařskou spolupráci. U piva.

22.6.2016
Tento den jsem slavila narozeniny. Zvládla jsem přeložit Vojtovu prezentaci, která měla velmi vtipný úvod. Venku mě sežrali komáři. Bylo takové vedro, že jsem pomalu ani nedýchala a v pokoji se nedalo spát. Ale hlavně jsem se přesvědčila, že práce s mladými lidmi, supervize a Nízkoprahová zařízení, jsou v porovnání v ostatních zemí z Evropy na velmi dobré úrovni. Co se například týká sociální politiky, tak na tom nejsme nejlépe, ale také ani nejhůř. Celkově jsem si tento den mohla porovnat úroveň sociálních služeb naší země s ostatními. Velmi mě bavilo prezentovat YMCA v ČR, YMCA Praha a nízkoprahovou sekci. Study visit jsem si zamilovala a mohla bych na semináře jezdit pořád.

23.6.2016
Dnes jsme měli naplánovaný výlet do YMCA na Slovensku. Zúčastnily jsme se diskuze v A4 klubu hned pod několika poschodími YMCA na Slovensku. Úžasné místo. Opět jsme měli možnost porovnat sociální práci tentokrát mezi Pracovníky Slovenska pracující v neziskových organizacích a zkušenostmi Briana Beltona.
Před strukturovaným programem jsme měli rozchod. S kolegyní jsme navštívily Zoo. Příště si rozmyslím, jestli v takovém parnu podniknout takový výlet. Spálená od sluníčka a s uvařeným mozkem jsem zvládla dovést naši partu, kterou jsme potkali po cestě ze Zoo, k YMCA na Slovensku. O cestě zpět na Mariánku se radši rozepisovat nebudu. Když vypadnou dva autobusy a čekáte na zastávce takovou dobu, která vám připadá jako věčnost, tak se na určené místo dostanete o tak moc pozdě, že se nestihnete připravit na Festival dobrej hudby a zábavy 2016, kousek od Putnického domu. Přesto si nikdo nenechal festival. Super je, že zapracování na spolupráci mezi YMCAMI v Evropě jde nejlépe u hudby, tance a piva. Study visit prostě zbožňuji. Zpívala nám skupina Vidiek a my si to pořádně užili.


24.6.2015
Dnešní den se mi zdál volnější. Každý den jsme měli přesně strukturovaný program. Stále jsem se něco učila, dozvídala a prezentovala, tak jsem byla ráda. Na Brianovi se mi líbí způsob vyjadřování při jeho prezentacích – mimika, gesta, intonace hlasu. Buďto se uvede vtipem, v průběhu sehraje scénku, nebo zakončí projev zpěvem. Bylo to zajímavé.

25.6.2016
Seminář Community works nám otevřel dveře ke spolupráci. S týmem ze Slovenska plánujeme společný projekt. To byl cíl Study visit. Jsme teprve na začátku cesty a věříme, že mezi námi vznikne ještě mnoho dobrých věcí.
Byl čas se zabalit.

Ještě, že spolu spolupracujeme, protože jinak by se mi stýskalo.




Kateřina Kastnerová

čtvrtek 16. června 2016


Konference UNIFY - Rozmanitost sjednocená v Kristu

25. - 28. 2. 2016 Hasliberg - Švýcarsko

O UNIFY jsme se dozvěděli od našich přátel z YMCA Lutsk z Ukrajiny, kteří nadšeně vyprávěli o YOUTH UNIFY v Polsku a řekli nám, že se rozhodně chystají jet do Švýcarska. Když jsme pak dostali nabídku jet, neváhali jsme.
Konference je pro aktivní členy na vedoucích postech – kteří vykonávají nějakou službu.
UNIFY = sjednotit, snaha ukázat, že ač jsme z různých YMCA, máme stejný základ a cíle.

Hlavní myšlenkou letošního UNIFY bylo Diversity, united in Christ! Což bychom přeložili jako Rozmanitost sjednocená v Kristu.
Jsme sice z  různých církví, máme rozdílné programy, někdo zpívá, někdo sportuje, jiný pořádá pobytové/vzdělávací akce, další pomáhá bezdomovcům atd., ale vše by mělo vést k Boží oslavě.

Průběh konference byl zhruba následující. Během dopoledních přednášek, jsme se společně vrátili do dob zakladatelů YMCA. Připomněli jsme si co je to Pařížská báze a proč a jak vznikla.
Po přednáškách jsme se rozdělili do malých skupinek, kde jsme diskutovali o tématech, co jsme slyšeli a předávali jsme si zkušenosti o tom, jak to vypadá v našich YMCA. Odpoledne jsme si mohli vybrat z několika workshopů např. o YMCA v Chille, o preventivních programech pro rodiny ve Skotsku, o pravoslavných ikonách, o dobrovolnické službě po světě a mnoho dalších.
Já osobně jsem se zúčastnil programu s Chillanem Oskarem, který vyprávěl jak se YMCA stará o nejchudší lidi na ulici, bez domova, bez práce a jak se snaží zajistit alespoň jedno jídlo denně. V kontextu s tím mě napadli naše tábory, kde děti dostávají jídlo 5x denně. Člověk si poté uvědomí dostatek a Boží milost, která se nám dostává a občas si ji ani neuvědomujeme.
Večer byl prostor na modlitby a chvály, které byly vedeny v různých stylech - Taizé, pravoslavné, švýcarská skupina.
Během UNIFY jsme se seznámili se spoustou zajímavých lidí z celého světa a navázali nové kontakty například s YMCA Mnichov, kde jsme po cestě zpět do ČR strávili příjemné chvíle na večeru chval. Dále jsme získali novou motivaci do práce a několik nápadů, které by se dali využít v našem prostředí.
V průběhu konference jsme si uvědomili, že neexistuje jediná správná cesta, kterou se YMCA má ubírat. Co za programy připravovat, komu a čemu věnovat, ale je důležité proč to dělá. Cílem je harmonický rozvoj člověka - ducha, duše a těla.

Proč je dobré se UNIFY zúčastnit i příště? Protože bychom měli spolupracovat, zajímat se o to, jak YMCA funguje i v jiných zemích. Můžeme si předávat cenné zkušenosti a čerpat novou energii. Sdílejme proto křesťanské poslání YMCA, pamatujme na naše kořeny a buďme otevření všem lidem, bez rozdílů.

Čestmír Tichý a Anna Marková
YMCA Olomouc



pondělí 30. května 2016

Přípravná schůzka na letní tábor v Německu


Druhý víkend v dubnu (přesně 8. - 10. 4.), jsem se zúčastnil přípravného víkendu na evropský YMCA tábor v německém městě Michelstadt. Vyrazil jsem v pátek ráno nějak kolem sedmé z Orlové, abych přesedl v Bohumíně na Pendolino do Chebu, čili přes celou republiku, až skoro k hranicím. Cesta byla dlouhá, ale zajímavá. Kdy se vám stane, že můžete rázem projet celou republiku. V Chebu jsem přesedl do již německého vlaku, který směroval směr Nürnberg (česky Norimberk). Už při výjezdu z Chebu jsem začal mít ten pocit, že mě čeká zase velké cestovatelské dobrodružství, už tím, že ne úplně všemu rozumím, a co když špatně přestoupím, a podobně. :-)


Cesta do Norimberku však dopadla dobře, a já mohl úspěšně přestoupit na velmi přeplněný vlak směřující na Frankfurt. Ale i přeplněnost vlaku má svoje výhody - máte to vždy kousek na záchod, jelikož sedíte v chodbičce mezi kupé, takže jsem si nemohl stěžovat. Ve Frankfurtu mě čekal poslední přestup před vytouženým Michelstadtem. Tento poslední přestup na cestě tam, byl asi nezajímavější. Jelikož jsem si už musel koupit na nádraží lístek, který jsem neměl, a Frankfurt je přece jen trochu větší, ale naprosto krásné nádraží, tak jsem přece jen trochu zazmatkoval. Měli tam totiž skvělé samoobslužné automaty na lístky, ty však braly jenom mince, a ne papírové eura, takže jsem musel k okénku, tam jsem ale po deseti minutách chození dokola zjistil, že musí mít člověk pořadový lístek, aby se dostal na řadu. Naštěstí jsem se potkal s velkým pochopením paní u přepážky a obsloužila mě i bez pořadového lístku, takže jsem úspěšně dojel až do Michelstadtu, kde mě dokonce čekala Silke z němcké YMCA a dovezla mě až do tábora, co víc si přát. Dokonce jsem si ještě stihl na nádraží ve Franfurtu koupit (sice omylem), veganský kebab, byl to můj první veganský kebab v životě a musím říct, že byl opravdu dobrý, i když až možná příliš pálivý, holt jsem neměl pánovi pořád říkat "ja alles", když se mě slušně ptal jestli chci to a tamto.:-).


Jelikož jsem přijel pozdě večer, tak jsme se víceméně stihli jen lehce seznámit a šlo se spát. Většina spala ve venkovních dřevěných chatkách, až bylo na začátek dubna ještě v noci vcelku velká zima. Ne nebudu zapírat, že jsem protekčně spal ve zděné budově, ale i tak bylo poněkud chladno. Doufám, že v červenci, kdy bude tábor, bude přece jen tepleji.
Sobota (tedy druhý den), se nesl v duchu plánování, plánování a pro změnu plánování. Samozřejmě úplně na začátku byla snídaně, abychom na to všechno měli dost energie, ale pak po opětovném lehkém seznamování, jsme začali do detailu rozebírat naše představy o táboře, kdo bude mít co na starost, jaký workshop by chtěl připravovat, a nebo který den bude vést ranní či večerní ztišení. Bylo to velmi náročné a vyčerpávající, ale důležité plánování. Musím říct, že program je velmi napráskaný, ale právě proto bude zajímavý. Po vyčerpávajícím plánování jsme se šli pěšky podívat do centra města Michelstadt. Je to opravdu pěkné staré město, plné historie. Měli jsme dokonce krátký okruh s průvodkyní. Například mě zaujalo, že v Micheldstatu je jako jedna z mála německých měst židovská synagoga, a nacisti ji za války nevypálili jen proto, že je ve velmi těsné blízkosti dalších domů, které by mohli také shořet. Po procházce nám samozřejmě vyhládlo, takže jsme se šli najíst. Byli jsme v překrásné Radniční restauraci, krásný závěr dne, doplněný ještě krásnější procházkou zpátky do tábora. Na cestě zpátky jsem si uvědomil jak je poloha tábora opravdu zajímavá. Je to kousek od centra města, ale přesto je to v naprosté samotě v lese. Pro tábor jak stvořené. 
Neděle pro mne už byla více či méně opět cestovní. Stihl jsem totiž už jen snídani, a kousek ranního zamyšlení, a pak jsem již musel utíkat na vlak opět směr Frankfurt, Norimberk, Cheb, a přes Prahu na Bohumín. Ze zpáteční cesty snad jen, že mě zaujalo, jak na jednom nástupišti byla cedule, kde se mají obracet o pomoc uprchlíci a kousek od této cedule jsem viděl vlak, kde u všech dveří stáli těžkooděnci v policejních helmách. Člověk z Česka by si možná myslel, že kvůli uprchlíkům je tady tolik policstů, jenže ono právě vůbec, povyk byl kvůli fotbalovým fanouškům, kteří jeli kdesi na zápas. Další zajímavost byla, že jsem v Norimberku příliš suveréně přestupoval, až jsem nastoupil na špatný vlak, a lechce si zajel. Naštěstí mi to po asi hodině nějak došlo, a situaci jsem vyřešil dalším přestupem a do Chebu jsem dojel s jen asi půl hodinovým zpožděním. I tak jsem stihl přestoupit v Praze na půlnoční vlak, a někdy mezi třetí a čtvrtou ráno dojet do Bohumína. 
Cesta byla dlouhá, náročná, ale přesto krásná. Jsem rád, že jsem se mohl přípravné schůzky zúčastnit, a už teď se těším na letní evropský tábor červenci. To už nás jede z Česka více, takže snad nebudeme bloudit, a nebo nás bude bloudících více. 

Miroslav Sedláček, YMCA Orlová

středa 25. května 2016

Deníček Streeťačky

18.4.2016

Po příjezdu, procházce po části čtvrti Newham a ochutnání velmi zajímavého orientálního jídla, jehož jméno nedokážu vyslovit a které mi vypálilo svou ostrostí hrdlo, jsem stála v 11:00 tamního času u recepce hotelu The Ruskin hotel Arm a čekala na kolegy, kteří se jako já, účastnily Study visit London.


 

Po vzájemném představování, vybírání pokoje a vybalování, jsme se všichni sešli před hotelem, kde na nás čekal pan Brian Belton, autor mnoha odborných knih a globální poradce v oblasti práce s mládeží, který dlouhou řadu let působí v YMCA George Williams College.
V Ymca Goerge Williams College každý prezentoval organizaci, ze které pochází a svou práci v ní. Seznámili jsme se s harmonogramem tří dnů  Study visit  a nakonec jsme se snažili zformovat společný cíl naší návštěvy. Každý přijel s nějakým očekáváním. Mé bylo zjistit informace o YMCA George Williams College, poznat jaký je Brian Belton, dozvědět se, jak se pracuje s mladými lidmi v jiných zemí, jaké zajímavé projekty mají organizace v Evropě. Myslím, že práce s mladými lidmi byla pro ostatní pracovníky klíčové téma a přesto, že jsme si společný cíl nevymezili, byli jsme na dobré cestě.





Po tomto prvním vyčerpávajícím dni následovala skvělá večeře ve vegetariánské Indické restauraci v naší čtvrti. Večeře se zúčastnila i manželka Briana Beltona, která byla naprosto úchvatnou společnicí. Seděla přímo přede mnou, takže jsem s ní diskutovala s o mé práci. Práce terénního pracovníka v ČR ji velmi zaujala. Zajímalo ji, jakou školu musí pracovník vystudovat, nebo jaký kurz by měl pracovník v sociálních službách absolvovat, jaké mají děti na ulici nejčastější problémy, zdali mám svou práci ráda a mnoho dalšího.
Po večeři jsme se rozloučili s manželi Beltonovými a šli jsme po hlavní třídě do hotelu, kde jsme pokračovali v seznamování a povídání.


 
  
19.4.2016

Přesto, že se mnohým z nás nechtělo vstávat, nadšeně jsme vyrazili do školy, kde nás čekalo malé pohoštění od Briana. Brian byl po celou dobu naší návštěvy velmi pohostinný. Nikdo hlady ani žízní rozhodně netrpěl. Po malém občerstvení začali do společenské místnosti docházet studenti, kteří se rozdělili do malých skupin. My návštěvníci jsme postupně obcházeli skupinky a představovali jsme jim, co ve svých zemích děláme za práci, jak pracujeme. Brian nám dal za úkol ptát se studentů na to co nás zajímá. V mém případě pro otázky nebyl prostor. Každé skupině jsem přednesla něco o své práci s mladými lidmi a všichni z toho byli tak nadšení, že jsem z toho začala být také nadšená. Přenesli na mě entuziasmus doslova a do písmene. Po krátkých prezentacích ke mně chodili jednotlivě studenti a ptali se mě na kontakt ohledně dalších otázek. Bože, to bylo super. A co víc, Brian objednal k obědu pizzu.



Po společném obědu se studenty, jsme se společně odebrali do třídy, kde jsme se seznámili s bývalým studentem školy Benem Blackmenem. Měli jsme prostor pro otázky a také nám byla představena jeho práce.
Když jsme odcházeli ze školy, měli jsme poprvé rozchod po městě. A také naposledy. S partičkou jsme se odebrali prozkoumávat rušnou ulici poblíž metra Eastham. Kolem bylo mnoho restaurací, stánků, krámů a obchodů se vším možným sortimentem. Bylo vidět, jak nakupování lidi spojuje, obzvlášť ženy. Bylo to vůbec poprvé kdy jsem přestala vnímat, že nemluvím česky, ale jen anglicky. U shopování se prostě dost tlachá.
Na večeři jsme byli pozvaní do domu Beltonových. Bylo to úžasné. Velmi společenské. Přišlo několik Brianových přátel, takže jsme byli v hojném počtu. Když už jsem asi po šesté opakovala ostatním hostům, kdo jsem, co dělám, jak se mám a jak se mi líbí Anglie, odebrala jsem se do Brianovi knihovny. Tolik odborné literatury v anglickém jazyce jsem nikdy neviděla. V místnosti byl klid, vonělo to tam po starých knihách a  měla jsem pocit, že bych se tam mohla zavřít na několik set hodin. Na konci večera jsem poděkovala Brianově ženě za úžasnou společnost a skvělé jídlo, rozloučila jsem se s Brianem  a s ostatními pracovníky jela do zajímavé hospody, kde měli velký výběr piv. Nevěděla jsem, které si vybrat, a tak jsem si s kolegyní ze Slovinska vybrala pivo podle názvu Punk. Pivo punk musí být přece dobré, řekli jsme si. Nutno podotknou jak strašlivě jsme se mýlily.



20.4.2016
Poslední den nám Brian vyprávěl o YMCA George Williams College, dále jsme se věnovali plánům do budoucna. O čem se bude jednat na Slovensku, kam přijedou někteří pracovníci ze Study Visit London, nebo jiní. Rumunsko projevilo zájem učit se od ostatních zemí, od zkušených lektorů, jak pracovat s mladými lidmi, přesněji od YMCA George Williams College. Za YMCA v ČR mohu nabídnout pomoc. V Čr terénní programy pro děti a mládež fungují. Pro Study Visit Slovakia mohu připravit prezentaci své práce a mohu zodpovědět co bude ostatní pracovníky zajímat. Mohu předat své zkušenosti. Bylo by to pro mě velmi rozvíjející. Dále se jednalo o spolupráci mezi našemi zeměmi. Napadá mě společná fóra, přednášky.

Závěr našeho Study visit, se odehrálo představením projektu, který pro mě byl neuvěřitelně zajímavý. Projekt je o naučení dětí a mládeže různým pracovním dovednostem. Projekt se realizuje v obrovské místnosti, kde se děti učí sestavovat kola, kuchyně, koupelny či jiné kutilské práce. Děti mají k dispozici dílnu s veškerým náčiním, cokoli sestaví, pak musí zpátky rozložit a rozmontovat. Několik jejich prací se snaží i prodat do obchodů. Děvčata učí kadeřnickým dovednostem a jiným kreativním věcem, jako je například vyrábění svíček. Projekt mě uchvátil. Moc se mi líbil.

 

Naposled jsme si vyslechli informace ohledně administrativy, dokumentace a ostatních věcí ohledně zařízení se v Anglii a byl čas se rozloučit.
Lidé v Londýně byli velmi  okouzlující, milí a přátelští. Za celou dobu Study visit jsme měli úžasnou atmosféru. Byli jsme fajn kolektiv. Bude mi chybět Bernardyna, Katarina, Manuel, Zuzka, Dalibor a obě Alexandry. Mám parádní zážitky, které se týkají práce – rozhovory se studenty či  projekty pro děti. Načerpala jsem inspiraci a těším se na Study visit Slovakia.


Kateřina Kastnerová